Dneska jsem byla na jarních trzích a koupila jsem si krásnou tašku. Je fakt super, vejde se tam i opravdu veliký nákup a navíc hezky vypadá… Jako bych už tašek neměla dost.
V souvislosti s taškou mne napadá myšlenka: Jak nakupujete? Respektive, máte, nebo nemáte v tom systém? Můj manžel třeba nemá. Já ano. Na pult dávám zásadně těžší věci jako první, aby byly na dně tašky a nerozmáčkly pak rajčata, hroznové víno nebo jogurty a koblihy. Takže už na pás si to takhle řadím a pak to dávám do tašky velice systematicky, abych využila plnou kapacitu tašky. Je potom těžká jako prase, samozřejmě.
Přemýšlím, že je to podobně i s životem, když si to hezky poskládáme, bude to fungovat. Když ne, budeme všechno omývat od jogurtu… Nebo něčeho ještě horšího. Dneska ke mě přišla myšlenka ohledně mého duševního zdraví, která byla tak silná a pro mne tak důležitá, že jsem si jí zapsala. Prostě jsem si v tom roce 2016 špatně sbalila baťoh a teď mě to tlačí do zad.
Vysvětlím: Prostě ten rok 2016, především ta šíleně dlouhá psychotická mánie pro mne byla tak devastační, že jsem si ty hodnoty a svůj celý život musela stavět odznova. A jen jsem to tak halabala naházela do baťohu, bez toho, abych si to předem promyslela a naplánovala, jako to dělám u nákupu… Prostě šup šup. hlavně aby už bylo hotovo.
Bez ladu a skladu, brambory se sypou, prostě nasypat a jít. A to není dobře. Ale co se s tím dá dělat? Poprosila jsem Pána Ježíše, aby i toto ve mě uzdravoval, abych i já mohla dorůst do své plné síly a aby mi v tom bylo dobře. Poprostě ho i Vy!