Je Silvestrovský večer. Jeden rok končí a druhý začíná. Je to období, kdy bilancujeme, přemýšlíme, co jsme zvládli, dokázali a naopak, co se moc nepodařilo. Občas je těžké sám před sebou obstát.

Myslím si, že bilancování ke konci roku patří, chybou je však srovnávat se s druhými. Člověk s problémy v oblasti duševního zdraví, jako jsem já, nikdy plně neobstojí ve srovnání se zdravými lidmi okolo sebe. Závěr roku navíc bývá na psychiku náročný, tak ono bilancování přichází vlastně v nejméně vhodnou dobu.

A tak se může lehce stát, že si připadáme nevýkonní, pomalí nebo dokonce neschopní. Koukáme kolem sebe, kolik toho lidi zvládnou a připadáme si nemožní. Někdy se za sebe dokonce stydíme. Jak z toho ven?

Když jsme dělali program o zotavení, bylo tam řečeno, že je fajn být sběrateli drobných úspěchů. Já tomu říkám překony, znamená to, že jsme se museli překonat, abychom něčeho dosáhli. Zkrátka vystoupit z komfortní zóny, udělat něco navíc. I kdyby to mělo být, že jsme vstali z postele, každý nějak začíná a všechny začátky jsou těžké.

Abyste si ty drobné úspěchy uměli představit, napíšu seznam těch, které si za ten rok pamatuji. A vám doporučuji totéž. Sepiště si pár věcí, které jste letos zvládli. Není třeba nad tím příliš přemýšlet, zkrátka pište, na co si vzpomenete.

Vstávám pravidelně v 7:30.

Zvládnu si vyčistit zuby.

O víkendu vařím.

Setkávám se s přáteli.

Dokážu řídit auto po dálnici.

Začala jsem cvičit.

Zhubla jsem.

Ustála jsem týden panických atak.

Zvládla jsem Vánoce.

Jsem dost dobrá máma.

Hledám si nové přátele.

Dokážu cestovat.

Je toho víc, ale nechci vás zahlcovat svými mateřskými úspěchy (a prohrami), o tom někdy napíšu celý článek.

Takže moje rada na Silvestra? Najděte si alespoň 3 drobné úspěchy a pochvalte se. Ono překonat se chce odvahu a vytrvalost.

Jak jsem četla, i kdyby to jediné, co jste tento rok udělali, bylo „přežili,“ má to smysl.

Přeji vám krásný rok 2024.

A dávám si předsevzetí, dokonce dvě:

1. uklízet po sobě
2. pravidelně sem psát

Tak uvidíme.