Na Nový rok jsem měla půl dne sama pro sebe. Rozmýšlela jsem, čemu se chci věnovat, kam napnout své síly a jak dobít baterky. Také jsem věnovala čas rozjímání a modlitbě. Mám takový rituál, kdy si povídám s Pánem Ježíšem. Na konci našeho rozhovoru mi věnoval kamínek, ohlazený oblázek, protože jsme byli na pláži. Kamínek se rozlomil a uprostřed se objevil diamant. Něco takového se mi už v minulosti stalo, jako dítě jsem byla sběratelkou kamínků, asi proto, že můj táta je geolog. Pamatuji se, že jsem na pískovišti našla krásný kamínek, ale upadnul mi a zlomil se. No a uprostřed byl drahokam. Už ho nemám, ale pamatuji se na ten smutek ze zlomeného kamínku a na tu radost, že mám drahokam.
Ale zpátky k oblázku. Co mi tím chtěl Ježíš říct? Hned mne napadlo, že někdy se musí něco zničit, zlomit, aby se objevilo něco nového. Vzpomněla jsem si na rok 2016, kdy jsem byla velmi nemocná a kdy se ve mě něco zlomilo a už se nedalo vrátit zpátky k tomu, jaká jsem byla dřív. Bezstarostná, sebevědomá, komunikativní, odvážná, nekonformní a velmi ambiciózní. Ale pak přišla velmi zlá mánie a následně velice dlouhá deprese. V té době jsem se musela vrátit zpátky k rodičům a prakticky celé dny jsem trávila v posteli. Z deprese jsem se po téměř dvou letech dostala díky Božímu nasměrování k návratu zpět na fakultu. Už ale nebylo nic jako dřív. Změnila jsem se.
Možná jsem dospěla, ale spíš si myslím, že je to jako pružina. Zkrátka, když ji moc natáhnete, nejde už vrátit zpět. A já jsem se také moc přetáhla a už to nešlo vrátit zpět. Ze sebevědomé doktorandky se stala rozklepaná ustrašená troska bez špetky zájmu o cokoliv. Pouze přežívající, nikoliv žijící. Postupem času jsem se vracela zpět do života, stálo mě to velké úsilí a vědomou snahu na sobě pracovat. Významně se to začalo otáčet, když jsem poznala svého budoucího manžela. Najednou přišla i nabídka zajímavé a naplňující práce, školu jsem vzdala, ale pomohla mi se rozhýbat a vydat se kupředu.
Proč to celé píšu? Rok 2016 pro mne byl zlomovým obdobím, které nemám doposud plně zpracované a něco hluboko uvnitř mne je zraněné a potřebuje uzdravit. Oblázek, který se zlomil, aby se objevil diamant je podobenství o mém životě. Nemá smysl plakat nad tím, co jsem všechno ztratila, protože to staré musí někdy odejít, aby se uvolnilo místo pro to nové. Kdy jindy je to příznačnější zjistit, než na Nový rok. Když jsem to říkala paní psycholožce, zeptala se mě, zda už jsem připravená se na to podívat v terapii a já řekla, že ano. Bude to bolavé, ale vím, že je potřeba se tomu věnovat, protože cítím, že tam hluboko je něco, co potřebuje uzdravit.
Tak Ti přeji, milý čtenáři, pokud zrovna procházíš zlomem či temným obdobím, abys dokázal najít svůj diamant. Nepřijde to hned, chce to nějaké úsilí a snahu, ale dá se na tom pracovat a po malých krůčcích mířit ke svému snu. I když je mi zle, i když se mi nechce vylézt z postele, i když se bojím jít mezi lidi, i když nevím, co si počít s volným časem, i když jsem zaseknutá ve svém trápení.
Jen chci napsat, že to jde, protože jsem si tím sama prošla. Změnilo mě to, ale troufnu si říct, že mi to i hodně dalo, hlavně to, že vím, jaké je to začínat znovu od nuly, bez přátel, bez práce, u rodičů. Zvládla jsem to. A našla jsem svůj diamant. Je to moje rodina. Někdy, když už se vzdáte všech ambicí a necháte se jen unášet proudem času, Bůh se přizná. Někdy je třeba nechat to na Něm.
Tak Vám do Nového roku přeji, pokud se cítíte zlomení, bezradní nebo jinak tápající, abyste důvěřovali procesu. Díky tomu, že jsem si prošla těžkým obdobím si dnes mnohem víc vážím věcí, které mám a jsem za ně vděčná. Někdy je třeba se zlomit, abyste našli svůj diamant.