Dneska bych ráda psala trochu na lehčí notu. Tak začnu svým „překonem“. Nejprve vysvětlím, co to vlastně je za slovo, vymyslela ho moje kamarádka, znamená to něco, u čeho se musíte překonat, abyste toho dosáhli. A já se bojím řídit po dálnici. A dneska jsem jela, sama, předjížděla jsem kamiony, no a nebylo mi u toho úplně fajn, ale zvládla jsem to. Jak říkal můj pan psychiatr, musím se svým strachům vystavovat. Stejně jako to, že chodím s malým po schodech, každý den sejdu několikrát těch šest schodů ke kočárku. A i když mi to není příjemné, dělám to proto, že bez toho bych pak s malým po schodech nechodila vůbec.
Ale k nadpisu, dneska večer jsme měli velký pláč, něčeho se bál. Ukazoval na lampičku a za žádnou cenu nechtěl být v postýlce. A já jsem si vzpomněla na svoje noční strachy. Jako malá jsem se hrozně bála usínat, spala jsem s hlavou pod peřinou. A vzhledem k tomu, že je malej na sebe velmi opatrnej po mě, hned mě napadlo, že ty noční strachy by taky mohl mít po mě. Doufám, že se to nestane pravidlem, do teď usínal v pohodě. zítra tu s ním večer budu sama, tak doufám, že to zvládnu.
K těm mým nočním strachům, vždycky to bylo před usnutím v ne úplně zhasnutém pokoji. Vlastně ani přesně nedokážu popsat, čeho jsem se tak bála, ale měla jsem pocit, že tam něco je. Tyhle večerní strachy mě trápily od doby, co si pamatuju a přestaly až během studia na vysoké. Tak bych byla moc nerada, kdyby si můj syn prožíval něco podobného a vypěstoval si strach z usínání.
Teďka, když se večer něčeho bojím, tak se nahlas pomodlím a řeknu, „Ať zlo odejde a přijde Pán Ježíš.“ A ono to většinou pomůže. Včera pomohl tatínek a pochování. Takže vám všem přeji klidný spánek. A já doufám, že malej bude taky dnes hezky usínat.
PS: Na závěr napíšu ještě jeden překon, dnes jsem zvládla malého vykoupat úplně sama. Protože jsem se toho bála, jezdí za mnou pracovnice z Centra duševního zdraví a děláme to spolu, respektive mě to nechají dělat samotnou a jsou se mnou pro případ, že bych něco nezvládla. Takže abyste se mohli radovat z překonů, chce to tvrdou práci, vykročit mimo komfortní zónu a překonat se. Není to zadarmo, ale stojí to za to. Ten dobrý pocit mi vždycky rozzáří den.
Pochlubte se do komentáře vašimi překony.