Úzkost se na konci loňského roku v mém životě natolik vystupňovala, že jsem uvažovala o hospitalizaci. Ale to by znamenalo být x týdnů někde zavřená a pryč od našeho malého raubíře. Pan psychiatr mi to velmi nedoporučoval s tím, že by to poškodilo především mé dítě, pokud by mělo maminku tak dlouho pryč. Tak jsme s manželem vymysleli alternativu, pojedu „na skok“ do lázní.
Tak tu jsem, mám za sebou dva dny a ještě dva dny mě čekají, tedy spíš jeden, neděle bude odjezdová. První, co mě dnes potkalo, bylo to, že jsem zaspala dva budíky a snídani. Probudila jsem se o půl 10, spalo se mi tak krásně, konečně jsem si skvěle odpočinula. Ale ta snídaně mě mrzí, miluji bufetové hotelové snídaně. No tak si ji užiju zítra… Horší bylo, že jsem zaspala i proceduru, ale podařilo se mi ji přebookovat, takže jsem o ni nepřišla. Poučení? Pokud si večer dáte pár skleniček prosecca, nastavte si neprůstřelný budík.
Dneska za mnou přijela ségra a říká, že neví, co by tu dělala 4 dny… Tak já vám popíši deník lázeňského povaleče, který si to vše platí a tak si toho váží… Přijela jsem včera ve dvě hodiny, parkování bylo složitější a paní na recepci mě zaskočila dotazem na SPZtku mého auta (nevím), musela jsem si ji vyfotit. Pak jsem se šla ubytovat a zjistila jsem, že bydlím asi kilometr od recepce, ale jak mi řekl dnes jeden pán, kterého jsem předešla na chodbě „to se vám to chodí, když vás nic nebolí…“ No a mě díky Bohu nic nebolí.
Po tom, co jsem se ubytovala, jsem se vydala prozkoumávat lázeňský komplex. Koupila jsem si krásný šperk s rybičkou a spokojená jsem si dala welcome drink. Pak jsem si zašla na večeři, v mezičase jsem si trochu četla. Mám volný vstup do bazénu, tak jsem toho využila a pořádně jsem si zajezdila na tobogánu a radovala se z toho jako malé dítě. Večer byla v restauraci živá hudba, protože bylo plno, stála jsem u baru. Když hráli mou oblíbenou písničku (od Kryštofů), šla jsem na parket i když to byl ploužák a všichni ostatní tančili ve dvou. A užívala jsem si to.
Krátce na to za mnou přišel sympatický mladík a požádal mě o tanec. Byla jsem zaskočená, tak jsem ho v první chvíli odmítla, ale pak se mi to rozleželo a šli jsme tančit. Zjistila jsem, že měl několik vážných operací a že už je v lázních dva měsíce a toto je jeho poslední večer. Tak jsem si říkala, že je odvážný, že pro mě došel a že jeden tanec přeci není nevěra. Tak jsem měla i radost, že jsem udělala dobrý skutek a zpříjemnila mu poslední večer. O pár prosecc později jsem se rozhodla jít spát a chystala se vyplenit minibar (měla jsem děsnou chuť na snickersku) a on byl prázdný… Na recepci jsem dnes zjistila, že minibar je plný pouze v apartmánech, jakože nechápu, proč tam teda vůbec je.
No a to těžký ráno už jsem popisovala, po malým kafíčku jsem se vydala na proceduru. Tak trochu jsem bloudila a nakonec jsem zjistila, že čekám úplně někde jinde, než jsem měla být, takže mi časový náskok byl k ničemu. Nakonec jsem to ale nějak absolvovala a poučená jsem si už zjistila místa zítřejších procedur. Pak jsem vyrazila do města na oběd. Dala jsem si kachnu a dostala opravdu obrovskou porci, takže jsem se přejedla. V restauraci jsem si mile popovídala se známou a po obědě jsem se ještě stavila na kávičku k další známé ze sboru. Pak jsem se vrátila, chvíli si četla, a pak přijela ségra a šly jsme do bazénu.
Ale o čem chci hlavně napsat a co s Vámi chci sdílet, je moje dnešní návštěva sauny. Bomba, pecka, úplně nejvíc. Nutno předeslat, že to byla moje třetí sauna v životě, takže jsem spíš nováček. Měla jsem v rámci pobytu dvě hodinky zdarma, tak jsem se je rozhodla vybrat. Když jsem byla v sauně poprvé, dozvěděla jsem se, že ve skandinávských zemích se sauna velmi doporučuje psychicky nemocným lidem. Mám na to takovou teorii, že jak vám je takové horko, tak vlastně na nic nemůžete myslet a ta hlava se vám vyčistí a je vám lépe a uleví se vám.
Jako začátečník jsem začala bylinkovou saunou s nižší teplotou, ale nebylo to „ono“. Já se zkrátka potřebuji v sauně tak moc nahřát, že se mi odpojí mozek. Takže jsem po odpočinku vyrazila do teplejší sauny a tam si 15 minut poležela – ideální by bylo asi ještě dýl, ale nechtěla jsem to na začátek přepálit. Pak jsem se osprchovala a hupsla do ochlazovacího bazénku a tvář a krk jsem si ochladila ledem. To jsem se také před lety dozvěděla v sauně, že když se člověk prudce ochladí, tak to teplo zůstane uvnitř. A je to pravda, já to teplo uvnitř stále cítím.
Natolik mě to nadchlo, že si zítra zaplatím další dvě hodinky. A už plánuji, že budu chodit i doma, pokud manžel pohlídá.
Takže závěr? Být lázeňským povalečem je full time job, který mne nesmírně baví. Je úžasné mít pár dní čas jenom sama na sebe a každé unavené mamince (a nejen jí) to vřele doporučuji.
