Ahoj všichni, dneska jsem se rozhodla posdílet, jak to mám se strachem, úzkostí a katastrofickými scénáři. Dle mé paní psycholožky trpím něčím, čemu se říká automatické negativní myšlenky. Jak to vypadá? Zkrátka aniž bych chtěla nebo nad tím nějak přemýšlela se mi v hlavě vyklube obava, kterou si pak ve své hlavince přelévám zleva doprava a tím víc mě děsí. Poslední rok (jak překvapivé) jsou moje obavy spojené s malým a tím, že se mu něco stane.
Jak říká můj manžel, z 95% se to nevyplní a pokud se něco stane, tak většinou je to něco s čím jste vůbec nepočítali. Jako já se bojím dopředu, v hlavě se mi honí katastrofické scénáře a pak bum! Stane se úplně něco jiného. Dneska během videohovoru s babičkou se mi malý začal dusit, bylo mi to divné, protože zrovna nic nejedl. No chytla jsem ho a vyklepala z něj kousek plastu. V dobré víře jsem dala na hraní kelímek od jogurtu, že se s ním trochu zabaví a on ukousl kus plastu z kelímku. Dopadlo to dobře, ale proč to píšu, vůbec jsem se toho nebála dopředu no a pak, když už se to dělo, nebyl čas na něco myslet.
Dříve jsem se bála krmení a koupání, teď je mým strašákem oblékání a přebalování. Malej už absolutně nechce ležet v klidu na zádech, chce se otáčet a stoupat si, takže dnešní oblékání kombinézky a bundičky bylo pro mne na infarkt. Nejradši bych mu jednu pleskla na zadek, protože to dělá naschvál. No a taky to musím zvládnout. Nějak jsem ho za utrpení nás obou nakonec oblíkla. Ale proč to píšu. Myslím, že už jsem tady psala, že strachům je třeba čelit a vystavovat se jim. Takže, ačkoliv mám obavy z toho či onoho, stejně to dělám. Jinak to nejde a ono se to časem obrousí, člověk si na to zvykne.
Pomáhá mi rychlá modlitba, takovéto „Pane, ať je malej v pořádku.“ Pomáhá mi to Bohu prostě odevzdat a nechat být, když se mi v hlavě honí katastrofické myšlenky, tak to v představě předám Pánu Ježíši, odevzdám mu to a doufám, že on si s tím jistě poradí… Ty zápasy se strachem jsou hodně těžké, nejhorší asi je, když se bojím a vím, že to nemůžu ovlivnit. Tam se to pak snažím vymodlit nebo odevzdat. Ale zase mě někdy strachy příjemně překvapí, teď jsem byla 4 dny v lázních, prcek byl s tatínkem doma a já jsem – světe div se – neměla jedinou úzkost a moc jsem si to užila…
Takže moje doporučení? Vystavujte se svým strachům, modlete se a to, co nemůžete ovlivnit odevzdávejte. Tak to dělám já.