Milí čtenáři, milé čtenářky. V rámci online kurzu jsem dostala za úkol zodpovědět nějaké otázky týkající se mého dětství. Říkala jsem si, že je s Vámi posdílím, protože dětství je důležité. Předesílám, že jsem měla krásné, harmonické a spokojené dětství. Měla jsem úžasné rodiče, prarodiče. Ráda na dětství vzpomínám. Pár nepříjemných okamžiků se pojilo s mou nešikovností na sport a s tím, že jsem nosila silné brýle a děti se mi posmívaly… Byla jsem tak trochu mimoň, ale nadaný a chytrý mimoň, který si našel kamarádky taky mimoně a byl spokojený.
Jak ses projevovala jako malá holčička?
Co Tě moc bavilo, co jsi ráda dělala?
Ráda jsem malovala.
Co jsi moc chtěla?
Moc jsem chtěla psa, ale bydleli jsme v paneláku, tak jsem měla morče.
Kde se Ti nejvíce líbilo a cítila ses tam příjemně?
Na chatě.
Na jakých místech se Ti naopak vůbec nelíbilo?
Večer sama ve svém pokojíku, bála jsem se mimozemšťanů…
O čem jsi snila?
Chtěla jsem bydlet v domku a mít svého koně.
Co jsi tvořila, malovala či psala, jak ses ráda pohybovala?
Ráda jsem malovala, nejčastěji koně. Už v pěti letech jsem napsala „komiks“ o svých kamarádech. Terka, Milin a Anika.
O čem jsi ráda poslouchala a četla?
Každý večer před spaním Vánoční koledy bez ohledu na roční období. Ráda jsem četla, naučila jsem se číst už v 5 letech, první kniha byla O pejskovi a kočičce.
Co Tě bavilo se učit?
Ve škole mě to bavilo, skoro všechno kromě tělocviku. Nejvíc asi výtvarka.
Co Ti šlo snadno?
Tvořit, malovat, být ve fantazijních světech, stavět v lese domečky pro skřítky.
Co jsi se musela hodně učit?
Nešly mi sporty, jízda na kole, plavání, kolečkové brusle. Byla (a pořád) jsem na sporty hodně nešikovná.
Co Ti nešlo vůbec?
Nesnášela jsem tělocvik.
Co jsi nerada dělala a co jsi úplně nesnášela?
Styděla jsem se za své brýle, starší děti se mi posmívali. Nesnášela jsem cokoliv týkajícího se sportu a veřejného vystupování (tanečky, flétnička).
S kým či v jakých situacích ses cítila nepříjemně?
Měla jsem problém s usínáním, po tmě v pokojíku jsem se cítila nepříjemně.
Cítila ses příjemněji ve společnost nebo jsi raději byla v ústranní a nestála příliš o své vrstevníky či jiné lidi?
Spíš jsem byla v ústranní a hrála si sama.
Jak sis představovala svůj dospělý život? Co Tě lákalo?
Chtěla jsem být malířkou, vždy jsem malovala obrázek sebe sama s paletou a barvami a štětcem.
V čem Tě podporovali Tvoji rodiče? Bylo to v tom, co jsi opravdu chtěla či spíše jejich vlastní zájmy a sny?
Moji rodiče mě podporovali ve všem, měla jsem krásné dětství. Chodila jsem na flétničku a folklórní tance, když jsem se pak začala bát veřejného vystupování, už jsem tam chodit nemusela. Můj táta se mě snažil naučit sporty, naučila jsem se jezdit na kole a plavat, ale další sporty mi moc nešly. Později jsem chodila na Skauta a na Aikido a jezdila na snowboardu. To byly dva sporty, které jsem si sama vybrala a bavily mě. Jinak nesnáším kolektivní sporty, protože to ostatním svou nešikovností kazím.
V čem naopak ne? Co Ti zakazovali?
Není toho moc, co mi zakazovali, podporovali mě ve všem. V pubertě mi zakazovali kouřit a pít alkohol, ale stejně to bylo marné.
A v čem Ti bylo říkáno, že jsi MOC? V čem/v jakém chování a projevech jsi nebyla přijímaná? Moc hlučná, upovídaná, mimo, tichá, zvědavá, citlivá…?
Byla jsem spíš tichá a citlivá, někdy až moc. Měla jsem vlastní fantazijní světy a opravdu hodně jsem četla. Lítat po venku mě moc nebavilo, byla jsem spíš doma s knížkou. Ale taky jsem lítala, se svými dvěma kamarádkama. Byla jsem taková zakřiknutá holčička s brejličkama.
A v čem jsi naopak byla málo? Šikovná, nadaná, hodná, „přijatelná“?
Pro mého tátu jsem byla rozhodně málo šikovná na sport. Snažil se mě hodně sportů naučit, ale celkem bez úspěchu, akorát z toho mám nešťastné vzpomínky. Jinak si myslím, že jsem taky byla málomluvná a žila jsem si ve svém světě.
Co Tvoji rodiče v Tobě utlumovali a snažili se potlačit či změnit?
Asi nic. Nic takového si neuvědomuji. Moji rodiče byli hodně rozvíjející a podporující.