Ano, opravdu něco jako jarní únava existuje… Nikdy jsem nebyla ovlivnitelná počasím, respektive moje nálada se nestřídala dle ročních období… Ale… Možná taky trochu stárnu, možná je to tím sluníčkem, který tak trochu vysiluje. Dneska jsem poměrně hodně pracovala a to i ve chvílích, kdy normálně odpočívám – tedy, když mi někdo na hodinku povozil malého. A dneska po tom, co jsem v podvečer hodinu jezdila s kočárkem a jezdec, ačkoliv vypadal, že už každou chvíli usne, prostě neusnul… Tak jsem si říkala, ach Bože, já jsem tááák unavená.
Ale čeká mne ještě mindfulness setkání online a pak asi usnu stejně rychle jako ten mrňous. Dnes jsem si koupila v lékárně čaj na povzbuzení mysli, tak tu sedím zachumlaná v merino dece a nemůžu se dočkat, až si lehnu. Určitě to znáte taky, kolotoč povinností a dilema jako: Půjdu si umýt vlasy, když jdeme dnes na očkování nebo si na chvíli zdřímnu? No vyhrály to vlasy, protože přece u doktorky nebudu za šmudlu. A těch dnešních kompromisů bylo víc…
Tak jsem Vám, milí čtenáři, jenom chtěla napsat, že je ok, když se cítíte unavení z jakéhokoliv důvodu, ať už za to může jarní sluníčko nebo kolotoč povinností. Pokud cítím únavu, je dobré si odpočinout. Řeknete si no aha, to přece vím… Ano, vím, ale přesto nedělám. Viz moje dnešní mytí vlasů… Ve chvílích, kdy už cítím, že jsem hodně unavená a fakt už jedu z rezerv, nastavím si odpočinek jako prioritu. Ono se to lehce řekne, ale hůř dělá.
Tak se na to pojďme podívat konkrétně, protože si právě tuto prioritu nastavuju: Zítra zkrátím dobu, kdy budu na maminkovské skupině. Pošlu kluky k holiči beze mě (ach jo, ale oni to první stříhání nějak zvládnou). Volný získaný čas nebudu vařit, ale objednám pizzu. Malej dostane skleničku (jednou za čas se asi nic hroznýho nestane). A já budu odpočívat, možná si pustím mindfulness meditaci. Pak jedu k lékaři, to neošidím, ale nákupy spojené s cestou do většího města osekám na minimum (ach jo). Navečer má přijít kamarádka na kafe, tak jí vysvětlím, že mám fakt jenom půlhodinku. No možná i hodinku, protože jsem extrovert a setkávání s přáteli mě nabíjí. Večer budu s malým sama, takže se budu modlit za to, aby hezky spinkal. Dám si sprchu a půjdu brzy spát.
Hotovo, odpočinkový den naplánován… Zkuste to taky. Vypadá to možná složitě, ale je to jenom o tom, popřemýšlet o tom, co chci dělat s ohledem na svou prioritu, což je odpočinek a dobití baterek. Takže co nejméně aktivit, které mě stresují nebo vyčerpávají a co nejvíce aktivit, které mě nabíjejí. Já jsem plánovací typ a vždycky večer potřebuji mít v hlavě plán na další den. Mám to tak odjakživa, jak nemám plán, jsem bezradná. I kdyby to měly být dětské říkanky, kašičky a vycházky s kočárkem. Všechna důležitá rozhodnutí dělám večer před, vím, že ráno mívám mlhu a nic kloudného by mě nenapadlo. Samozřejmě to můžete mít jinak nastavené a to je taky v pořádku. Já to mám prostě takhle.
Takže i pro chronické neplánovače, pokud se cítíte unavení, zkuste ubrat povinnosti tam, kde to jde. Prostě si dopřejte ten luxus odpočinku. V knize Jak zdolat horu jménem deprese jsem četla, že on ten svět bez vás vydrží se chvilku otáčet. Co nemusíte, nedělejte nebo poproste někoho, aby to udělal za Vás. Tímto děkuji své skvělé sousedce Iryně za dopolední vození, fakt mi ta hodinka a půl hrozně moc pomáhá. Klidně sdílejte, jak to máte vy s energií, jarem, povinnostmi a radostmi.