Jak může dovolená zlepšit Vaši psychickou pohodu? Jasně, změníte prostředí, odpočinete si. Nemusíte vařit, uklízet, nakupovat. Tohle všechno asi znáte… Ale může Vás to někam posunout?
Minulý týden jsem byla na dovolené v horách. Nejsem žádný horal, takže kromě výletů do okolních měst a hor jsem značnou část dovolené strávila s kočárkem. Byla to tak trochu specifická dovolená pro seniory z naší církve a součástí byl i duchovní program. Sama jsem hned druhý den měla přednášku o duchovních potřebách a spiritualitě. Ačkoliv jsem se programu moc neúčastnila, přeci mne Pán oslovil.
Z terasy bylo vidět na krásnou horu. Nebaví mne po nich lézt, ale pohled na kopce mne zvláštním způsobem uklidňuje, zvláště když žiji na placce v Jižních Čechách. Ani jsem netušila, jak moc mi tento výhled chybí.
No a při tom koukání na horu Žalý, která nese smutné jméno, ale je moc krásná, jsem si najednou uvědomila, do čeho se chci pustit. Rozhodla jsem se počtvrté se vrátit na fakultu, ke studiu. Doplnit si teologické vzdělání. Konkrétně obor Teologie služby na Teologické fakultě Jihočeské univerzity. Už nemám ambice na doktorát, ale toto je navazující magisterský obor a dá se studovat dálkově. Prošla jsem si seznam předmětů a už se nadšeně těším, až začnu studovat.
Tento rok ještě ne, na to je malej moc malej, ale od příštího roku se do toho chci pustit. A mám z toho obrovskou radost a vlilo mi to novou energii do žil. Na dovolenou jsem odjížděla s obavami, jak to všechno zvládneme, ale můj psychiatr měl pravdu – změna prostředí mi prospěla a vracela jsem se plná energie a plánů.
Někdy to, čeho se bojíme, nám může nejvíce pomoct. Je to tak i v životě. Úzkosti se nezbavíte tím, že budete celé dny zavření doma. Musíte se těm situacím vystavovat. Ze začátku pomalu a po troškách, ale nemůžete přestat žít. Po dlouhém období vzduchoprázdna cítím, že jsem se vrátila do života, připomíná mi to obrat po dlouhé depresi v roce 2018, kdy jsem se rozhodla vrátit na fakultu a toto rozhodnutí proměnilo celý můj život.
Tak je to i nyní. Najednou mám cíl. Najednou cítím, že se posunuji, byť ten cíl je zatím v nedohlednu. Není pro mne ani tak důležité, zda studium dokončím, ale to, že se tou cestou chci vydat, že na sobě chci pracovat, že se chci zlepšovat, něco nového se učit a dělat to, co mne baví.
Začínám žít život s lehkostí a užívám si ho. Samozřejmě, nejsou všechny dny růžové, ale ta vidina cesty mne naplňuje pokojem a dodává mi sílu bojovat s překážkami. Ale to nejdůležitější nakonec: Jsem neskutečně vděčná Ježíši, že mi tuto cestu otevřel. Protože to je Jeho práce, Jeho vedení v mém životě. Jsem za to opravdu vděčná. A pocit vděčnosti uzdravuje.
Pokud ve svém životě nevidíte žádný cíl, nebuďte smutní. Modlete se za to, aby Pán dal Vašemu životu smysl a ono se to objeví, ono to přijde. Nemusí to být něco velkolepého, stačí něco, co Vám dává smysl a ve Vašem srdci to zapadne na správné místo. To určitě poznáte.
Přeji Vám, abyste dokázali čelit svým strachům a nebáli se objevovat nové směry, třeba právě na dovolené.
