Dneska, když jsem malého draka uložila a chystala se napsat po dlouhé době něco na blog, musela jsem si uklidit… Protože v nepořádku se mi prostě špatně přemýšlí. Chtěla jsem s Vámi sdílet ten čurbes, co tu byl a poctivě jsem si to nafotila. Ale stydím se, takže fotky tady prezentovat nebudu. Ono stačilo 10 minut soustředěné práce, abych ten nepořádek nahnala do hranic, na které jsem zvyklá. Neznamená to, že se všechno leskne, ale dovolí mi to fungovat. Jsem od přírody bordelář a na určitou míru rozházenosti, neuspořádanosti jsem zvyklá. Když už to ale přesáhne mez a začne mi to vadit, jednám.
Jak to máte s nepořádkem ve své kuchyni a ve svém životě Vy?
Původně jsem chtěla pokračovat v příběhu mého nekouření, protože už skoro měsíc nekouřím! A ono to s tím nepořádkem tak okrajově souvisí. Třeba uklízení je báječná věc, když máte chuť na cigaretu. Je to v podstatě jednoduchá manuální činnost, která má okamžitý výsledek (a potěší i lidi okolo Vás). Dávat věci na své místo je prostě něco, co zvládne skoro každý (kromě mého syna, zatím). Nemusíte nad tím moc přemýšlet, nebo se dlouho rozhodovat, prostě jenom sbíráte, odnášíte, přemisťujete a tahle činnost zaměstná váš mozek natolik, že přestane přemýšlet nad tím, jak ta cigareta krásně voní…
Ano, voní. Po dvaceti letech kouření mi cigareta stále voní. Ne že bych skákala radostí, když jdu po městě a vítr ke mě zanese cigaretový kouř. Spíš je to taková vzpomínka, ta chuť na jazyku, v nose. A trocha závisti. Ale hned mě to zase přejde a poděkuju si, že dělám něco pro své zdraví a že sice závidím, ale neznamená to, že si budu hned zapalovat. Ale ta nostalgie tam je. Ono dvacet let kouření se z mozku nevygumuje mávnutím kouzelného proutku. Ať jste rozhodnutí sebevíc, cigareta vás pořád láká.
A o tom to celé odvykání je. Najít si ve svém životě činnosti, které vyplní ty dvě hodiny denně, které jste kouřili – 30×5 minut – 150 minut času. A to je zkrátka čas, kdy musíte dělat něco jiného, co vám přináší radost, výsledek, úspěch, pochvalu nebo to prostě děláte rádi. Já jsem začala pít bylinkové čaje. Každé ráno si uvařím čaj do termosky a pak popíjím. Lehce štiplavá chuť zázvoru tak trochu připomíná chuť cigarety. Zaměstnáte se tím, máte něco v puse, pomalu usrkáváte, protože čaj je horký. A o tomhle hledání aktivit to je.
Ale zpátky k tomu uklízení. Blíží se čas adventní, kdy je dobré si v sobě tak trochu uklidit, třeba tím, že si přerovnáte skříň. Já jsem se vrhla do úklidu naší technické místnosti, ze které se stalo skladiště oblečení, dětských věcí, kočárků a podobného. Co nepotřebuji, posílám dál. Je to úžasně očistný pocit, zbavujete se tím určité zátěže. Co je hezké, nafotím a nabídnu na Vintedu. Co zbyde, věnuji potřebným. Minulý týden jsem odnesla velikánskou krabici dětských věcí na Charitu. To je přece paráda, vzniklo místo pro nové a aktuální věci (dětské oblečení) a ještě uděláte dobrý skutek, když nepotřebné věci pošlete dál. To je jasné win win.
Co tímhle tím vyprávěním o nepořádku vlastně chci říct? Každý máme svou hranici toho, co už je moc, a když to přeteče, musíme s tím něco udělat. V kuchyni i v životě. Já jsem si zkrátka řekla, že 20 let kouření už je moc a rozhodla se s tím něco dělat. A úplně stejně se můžete rozhodnout i Vy! Ať už se to týká jakéhokoliv nepořádku kolem i uvnitř Vás. Můžu být Vaším průvodcem na cestě, můžu doporučit, co funguje mě, ale ten odvážný krok do neznáma musíte udělat Vy. Napište mi!